Fyzikální vlastnosti titanu

Titan má relativní hustotu 4,506, bod tání 1668 stupňů a bod varu 3287 stupňů. Jeho měrný odpor je 42 x 10⁻⁸ Ω·m (20 stupňů). Díky své husté oxidové vrstvě je odolný proti korozi-. Při pokojové teplotě nereaguje s kyslíkem, halogeny nebo vodou; když se však zahřeje do červena{10}}, reaguje s kyslíkem za vzniku oxidu titaničitého. Nereaguje s kyselinou dusičnou, zředěnou kyselinou sírovou ani alkáliemi, ale je rozpustný v koncentrované kyselině sírové, kyselině fluorovodíkové a aqua regia.

Titan je kujný; titan vysoké{0}}čistoty může mít prodloužení 50-60 % a zmenšení plochy o 70–80 %, ale jeho pevnost je nízká, a proto není vhodný jako konstrukční materiál. Přítomnost nečistot v titanu velmi ovlivňuje jeho mechanické vlastnosti, zejména intersticiální nečistoty (kyslík, dusík, uhlík), které mohou výrazně zvýšit jeho pevnost a výrazně snížit jeho tažnost. Vynikajících mechanických vlastností titanu jako konstrukčního materiálu je dosaženo přísnou kontrolou vhodného obsahu nečistot a přidáním legujících prvků. Titan je stříbřitě bílý, tvárný kov s velkým průmyslovým významem díky svým mnoha cenným vlastnostem. Je méně hustý než železo, mnohem pevnější než hliník a má odolnost proti korozi podobnou platině.

Tyto vlastnosti z něj dělají ideální materiál pro konstrukci motorů, rámů letadel, střel a námořních zařízení, která vyžadují lehkost, vysokou pevnost a odolnost vůči extrémním teplotním změnám-vlastnosti, ve kterých se titan nevyrovná. Některé vlastnosti titanu, jako je pevnost v tahu, jsou vylepšeny jeho schopností slitiny s hliníkem; navíc - teplota přechodu slitin hliníku-titanu je vyšší než u čistého titanu. Titan může také tvořit užitečné slitiny s molybdenem, manganem, železem a dalšími kovy.